Radko

10.1.2008

Radko, však jsme si již dávno měli potykávat. Co jsme toho již spolu mohli prožít, Radko, víš o tom, kolik vrásek mi kvůli tobě naskočilo?
Jak jsem trpěl, když si odjela na ty proklaté hory, dokážeš si to vůbec, Radko, představit? Bylo tohle všechno opravdu nutné?

Myslím si, Radko, že máme mnoho společného. Zároveň si, Radko, myslím, že v mnoha věcech se můžeme doplňovat. Už několikrát jsem si Tě chtěl odchytit, ale vždy jsi mi nějakým způsobem uplula, ty moje skalárko. Můžu ti tak říkat? Víš, chtěl bych Ti říct, když jsme tenkrát měli tu hodinu, jak jsem tam byl pouze já a ty, chtěl bych ti říct, Radko, to bylo překrásné. Připadal jsem si s tebou jako v betlému, můj život v tu chvíli dostal jakýsi smysl.

Jen mě mrzí, že se tato chvíle ne a ne zopakovat. Nesnáším ty tři dyletanty, kteří nám překáží v naší přirozené cestě se více poznávat. Proč chodí? Proč tam překáží? K čertu s nima! Aby je kos sezob! Nasekám je do guláše a posypu cibulkou!

A tak si Radko, myslím, že bude nejlepší, když se budeme scházet u mě doma. Napiš mi, Radko, jaké dny a jaké hodiny volné máš, rád se, Radko, přizpůsobím. Jinak ta restaurace, Radko, stále platí, přijedu pro tebe dědečkovou škodovkou.

Napiš jen adresu, kde bydlíš, Karel pro tebe přijede.
Ahoj, tvůj Karel.

Tučným písmem budou označeny přímé i nepřímé výhrůžky.