Radunko, ty moje poupátko, ty má žabičko, ty můj bochánku. Kája se Ti vrátil, Kája je na svobodě, Kája zase žije!!! Máš radost stejně jako já, musíme se někde co nejdřív střetnout a povyprávět si o zážitcích. Já jich mám neskutečně mnoho bobku, budu ti je vyprávět jeden po druhém, ležíc vedle tebe, dodržujíc distanci 1,5cm mezi našimi čelíčky.
Ale co se vlastně stalo, Bobku. Náhle jsem onemocněl salmonelou, nemocí jež se vyznačuje těžkými a řídkými průjmíky. Musel jsem okamžitě opustit norečku na Barrandově a vydal jsem se v doprovodu matky do nemocnice na infekční oddělení. Tam si mě nechali a musel jsem se podrobit léčbě. Začátky nebyly vůbec jednoduché, ale vůbec ne nepříjemné. Chodil jsem kakat asi šestkrát denně, bylo to nesmírně zajímavé. Ale o tom všem ti detailně povyprávím mezi čtyřma očima. Na pokoji jsem si našel kamaráda Tomáše. F., kterému jsem se zmínil o tobě a našem vztahu. Bylo vidět, jak bystře naslouchá a vše se mnou strašně prožívá. Jsem rád, že jsem si našel skutečného přítele, jemuž můj život není lhostejný. Zmínil jsem se i o tom potměpichovi a slíbil mi, že mi ho pomůže pořešit.
Radunko, já jsem teď tak šťastný, konečně budeme spolu. Došlo však k malému problému, doma mi nejde internet, vůbec nevím, co s tím krámem je. Tak musím běhat do internetové kavárny, což mě samozřejmě stojí dost korunek. Ale snad se to rychle vyřeší, musím počkat, až se matka vrátí z nemocnice, ona má s instalací internetu větší zkušenosti než já. Ale neboj, tučňáčku, začíná se blýskat na lepší časy a všechno si brzy vynahradíme, i tu propadlou třináctihodinovku. Naše láska překoná vše.
Navíc za dva měsíce spolu budeme už rok. To to ale letí, Bobku. Posílám Ti pravou Kájinkovskou jazykovou i čelíčkovou pusinku. Tvůj Kájík.
Žádné komentáře:
Okomentovat