Protože jsme byli už před posledním emailem domluvení na srazu, nehodlali jsme to zase zrušit (pokolikáté již) a proto jsme se vydali k nim domů. V mluvítku se ozval děda. Měli jsme s ním krátký rozhovor, při němž byl někde v pozadí slyšet Kakájík, matka byla v nemocnici a děda o ničem nevěděl. Takže takové mírné potvrzení, že všechno je pravda. To nám stačilo.
Nebyl by to ale Kakájík, aby z toho v mailu druhý den neudělal kovbojku :)
Ahoj šťovíčku, melounku milovaný, Bobku můj – já budu tvůj. Za chvilku to bude rok, kdy jsem skočil přes potok, na břeh mě dost neznámý, záhy přišel sok. Zkoušel všechny možný triky, došlo také intriky, snažil se mě vytlačit…, chtěl pak s tebou skotačit. Před tebou mě pomlouval, všechny také přemlouval, aby za pár švestek v lese, rychle Karla zbavili se. Svými plány netajil se, mířil stále výš a výš, i do vrby u potoka hučel, že jsem na obtíž…I já mám však svoje plány, ke kterým jdu blíž a blíž…
Cibulko,
to jsem já, tvůj Kakájík, hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi hi.
Klidně mi tak můžeš říkat, jestli chceš, fakt mi to nevadí, ba co víc, imponuje mi to. Ani nevíš jak strašně mi chybíš. Snažím se na tebe nemyslet, ale vždy když vidím tu figurku z betlému, co je ti tak podobná, najednou cítím strašný stesk, prázdnotu a děsivou osamělost. Běžím pak na záchod, kde se zamknu a snažím se vždy z toho stresu vykakat. Někdy to zabere a já se vrátím do normálu, někdy však ne a jsem v transu. Ale o tom ti někdy povyprávím, třeba o svatební noci. Tímto bych ti chtěl vlastně naznačit, že s tebou stále počítám do života.
Jen mě na tobě trošku mrzí, že když mě jdeš navštívit, nedáš mi takzvané echo, že se stavíš. Poznal jsem vás všechny tři, moc dobře!!! Ten potkan má tu drzost lézt ke mně do bytu bez ohlášení? Udělal dobře, také ho navštívím. Hned jsem ho po hlase poznal, hned jsem věděl, kolik uhodilo. Byl jsem v transu. Přešlapoval jsem po celé chodbě sem a tam, i tam a sem. Pak jsem se rychle obul a vyběhl ven.
Nedalo mi to a šel jsem za vámi, než jste zalezli k tobě do bytu. Už byla tma, když jste vylezli ven, vlastně jen B. a k. Po chvíli chůze se oba vrátili a ty jsi na chvilku vykoukla. Pak se oba vydali směrem k Albertu, kde se rozpojili, nasedli do auta a odjeli pryč. Táži se, co mi k tomu povíš??? Co jste chtěli po mé matce, nemáte právo ji otravovat, nemáte právo ji nervovat, uíííííííí, uíííííí, uíííííííííí, uííííííííííí, uííííííííííí
Tak teď už víte, proč mu říkáme Kakájík. Předtím to byl prostě fekál. Fekál by se možná hodilo víc, ale Kakájíka si vybral on sám. My jsme přizpůsobiví. :)
Hned jsem věděl, kolik uhodilo - jo, to muselo být kouzelné, určitě byl strachy podělaný až za ušima. :) Bohužel mu rychle otrnulo, když zjistil, že nahoru nepůjdem..
Ale máme, ale máme, ty jeden nehodný chlapečku! :)
Obrázek poslal on.
Žádné komentáře:
Okomentovat